3.10.2008
V říjnu budeme mít u volebních uren příležitost ukázat, co si myslíme o vládě Mirka Topolánka. Nejsou to sice volby parlamentní, ale i krajské volby mohou dobře posloužit jako referendum proti vládě zdražování, korupce a vydírání, omezování demokratických práv a vysílání vojáků do nejrůznějších amerických okupačních dobrodružství.

Revo bude v krajských volbách podporovat kandidáty KSČM a ČSSD. Proč? Rozhodně ne proto, že by volby samy o sobě mohly o něčem zásadním rozhodnout. O našich osudech se rozhoduje někde úplně jinde, na jednání ředitelů bank a korporací, jejichž pokyny pak politikové poslušně plní. Ani ne kvůli tomu, že by tyto strany měly program, který bychom mohli podporovat. Kapitalismus s „lidštější tváří“ je v současnosti utopií.

Ve světě padá jedna banka za druhou, firmy propouštějí zaměstnance a vlády, které se tvářily jako vzor neoliberalismu, najednou znárodňují ostošest. Tímto „zespolečenšťováním“ (ztrát) se snaží přenést náklady kapitalistických krizí na bedra pracujících. A to se bude snažit dělat i česká vláda, ať v jejím čele bude ODS či ČSSD. Proč tedy chceme tyto reformistické strany volit, když tvrdíme, že jsou to strany, které budou bránit kapitalistický pořádek proti pracujícím? Protože volby považujeme za příležitost k předkládání komunistických myšlenek, revolučního programu, požadavků, které budou spojovat boj za bezprostřední zájmy s bojem za novou společnost.

Budeme usilovat o to, aby se pracující těchto požadavků chopili, aby tlačili na své vůdce v odborech či stranách, aby za ně také bojovali. Vždy přitom budeme varovat, že reformističtí vůdci, pokud se vůbec těchto požadavků ujmou, je dříve či později zradí, a budeme klást důraz na sebeorganizaci pracujících. Pokud bychom předložili pracujícím byť ty sebesprávnější požadavky a zároveň jim řekli „rozejděte se s těmi, kterým věříte, protože jsou to zrádci“, můžeme se sebedůvěrou tvrdit, že by se tomu zasmáli a šli pryč. Proto musíme argumentaci spojovat se společným bojem – i když to v tomto případě znamená kritickou podporu reformistů ve volbách.

Je vcelku jedno, že nejde o volby parlamentní, ale krajské. Tyto samosprávné celky získaly v posledních letech mnoho pravomocí, od zdravotnictví po školství – zuřivé privatizace nemocnic v podání ODS jsou všeobecně známé. Pouze je k tomu třeba přihlédnout při jednotlivých požadavcích, právě třeba proti privatizaci nemocnic. Pokud reformisté ve volbách zvítězí, požadujeme, aby neuzavírali koalice s pravicí – v takovýchto koalicích se strany, které mají podporu dělnické třídy, vždy stávají rukojmími stran, které podporují kapitalisté.

Každopádně naším cílem je vybudování strany pracujících s revolučním programem a bojující třídními metodami, naprosto nezávislé na kapitalistech. Jen ta může být nástrojem, který nastolí systém bez vykořisťování a útlaku.

Kapitolou samou pro sebe je kandidatura Dělnické strany – pohrobků bývalých Sládkových republikánů, na jejichž listinách se nachází špičky české neonacistické scény. Přestože to není otevřeně fašistická strana, její jádro se sympatiemi k této ideologii zrovna netají, ale hlavně poskytuje organizační zázemí organizacím jako je Národní odpor či Autonomní nacionalisté. Pokud by k tomu antifašisté a levice dokázali shromáždit síly, měly by být jejich předvolební mítinky, plné štvavé rasistické a antisemitské propagandy, zablokovány a jejich propaganda by neměla dostat žádný prostor.

Pokud jde o volby do Senátu, tak naše taktika zůstává stejná jako v předchozích volbách. Senát považujeme za pojistku proti demokracii – volební systém s obměňováním třetiny každé dva roky zajišťuje co nejmenší odraz nálad mas. Diskriminace mladých lidí věkovou hranicí volitelnosti, většinový systém atd. to vše určuje nedemokratický charakter Senátu. Krom toho, že je (zcela správně) považován za trafiku pro vysloužilé politiky, jsou to důvody pro to, že jej většina obyvatel ČR považuje za nelegitimní instituci – v prvních kolech chodí volit kolem 20% voličů, ve druhých ještě daleko méně. Proto navrhujeme bojkot senátních voleb a požadujeme jeho zrušení.