2.11.2008
Už dva týdny uplynuly od letošních krajských a senátních voleb, které přinesly drtivé vítězství ČSSD a ještě rozjitřily spory v táboře ODS. V krajích vystřídala dominanci ODS naprostá převaha ČSSD, když se jí podařilo vyhrát ve všech krajích mimo Prahy (kde se volby nekonaly). Podobný výsledek jsme viděli i u voleb do senátu, kam se tradičně díky nedemokratickému většinovému systému dostávali spíše kandidáti pravice.

Příčina úspěchu ČSSD je nasnadě. Je jí nespokojenost většiny obyvatel ČR s reformami současné vlády, které je postupně připravují o veřejné služby, sociální systém a celkově zhoršují jejich životní úroveň. ČSSD teď v opozici nastavila svou „levou tvář“ a na boji proti reformám, především poplatkům ve zdravotnictví, postavila svou volební kampaň. Je proto směšné slyšet nespokojené členy a příznivce ODS, jak svalují vinu za neúspěch Topolánka a někteří se dokonce odvažují tvrdit, že vláda nedělala dostatečně pravicovou politiku. Ne, pánové, nejen osobě Mirka Topolánka, ale neoliberálním reformám, které jeho vláda prosazuje, ukázali lidé ve volbách STOP!

K krajích je teď v plném proudu vyjednávání o koalicích. Už v článku napsaném před volbami jsme požadovali, aby reformisté – ČSSD a KSČM – neuzavírali koalice s pravicí, protože v takovýchto koalicích se strany podporované pracujícím stávají rukojmím stran, které podporují kapitalisté. Koalice ČSSD s KSČM by ve všech krajích měly pohodlnou většinu a na základních programových otázkách by se také shodly. Tak by společně mohly alespoň na krajské úrovni ukázat, jak vážně to s bojem proti reformám myslí, bez možnosti výmluv na pravicové koaliční partnery.

Je tu ale jeden háček. ČSSD, poslušná z antikomunismu, který oficiální média na objednávku zaměstnavatelů každodenně chrlí do éteru, prohlašuje, že koalice s KSČM jsou pro ni až poslední možností. Na celostátní úrovni má dokonce Bohumínské usnesení, které jí spolupráci s KSČM zakazuje. Místo toho hledá „středopravé“ subjekty, které by souhlasily s jejím programem. Velké koalice, kterých měla minulé volební období s ODS hned několik, by teď pro ni totiž nebyly moc průchodné. Co ale jsou ty „středopravé“ subjekty? KDU-ČSL, jejíž ministr financí Kalousek škrtá sociální dávky jako divý, nebo ona regionální uskupení, jejichž program si, co do pravicovosti, obvykle nezadá s ODS?

ČSSD po vyhraných volbách slíbila, že ve svých krajích zruší poplatky ve zdravotnictví. Výborně. Dále také pokračuje v pokusech vyslovit vládě nedůvěru. Skutečný boj proti reformám ale vyžaduje něco víc než hledání právních cestiček na jejich obejití. Jak jsme již mnohokrát psali, o podstatných společenských otázkách se nerozhoduje v parlamentu, natož v krajských zastupitelstvech, ale na jedné straně ve vedení bank a korporací a na druhé straně v ulicích, kde jedině může proběhnout úspěšný boj proti útokům šéfů na naše zájmy.

Volební výsledek měl být pro ČSSD i pro KSČM signálem hluboké nespokojenosti lidí s reformami a jejich ochoty se jim postavit. V jeho důsledku by měly konečně začít s celostátní mobilizací lidí k odporu nejen u volebních uren, ale na svých pracovištích a v ulicích. To samé platí i pro odbory. Jaký větší důkaz chtějí pro to, aby začaly s vážným bojem proti reformám? Demonstrace a stávky, včetně generální, mohou donutit vládu a zaměstnavatele k ústupu. Nesmějí být ovšem pouze symbolické.

Můžeme čekat, že něco takového ČSSD a KSČM skutečně udělají? Stačí se podívat na jejich jednání v minulých letech a uvidíme, že je to vysoce nepravděpodobné. Proto REVO usiluje o vybudování nové strany pracujících s revolučním programem, které by nebyla závislá na podpoře kapitalistů, a proto by třídními metodami boje skutečně hájila zájmy pracujících a usilovala o svržení současného systému vykořisťování a útlaku.

Naše stanovisko k volbám jste si mohli, a stále můžete, přečíst v časopise REVO 41 a zde.