25.9.2008
17.–21. září se ve švédském Malmö konalo 5. ESF. Jako již tradičně přivedlo dohromady aktivisty z mnoha sociálních hnutí v celém regionu – přistěhovalce, ženy, studenty, pracující, environmentální aktivisty, antirasisty, socialisty, anarchisty a aktivisty za sociální spravedlnost, kteří se sešli, aby diskutovali a organizovali společné akce proti neoliberální Evropě, ztělesněné v Lisabonské agendě 2010.

ESF se zrodilo ze Světového sociálního fóra (WSF), které začalo jako protipól setkání Světového ekonomického fóra. Na tom se scházejí ti nejbohatší, aby rozhodli, jak si mezi sebou co nejefektivněji rozdělit světové bohatství. WSF vtáhlo chudé, lidi zbavené občanských práv, vykořisťované celého světa od rolnického hnutí bezzemků v Brazílii (MST) přes německé oceláře po bolívijské aktivisty z kampaní proti privatizaci vodních zdrojů – všechny ty, kdo bojovali proti útlaku a neoliberálnímu, privatizačnímu útoku imperialistických zemí.

ESF ztělesňuje jak to nejlepší, tak to nejhorší z WSF. Vyjadřuje aktivismus proti militarismu – bylo to na florentském ESF v roce 2002 na Shromáždění sociálních hnutí, kde byla vydána výzva k mezinárodnímu dni akcí proti hrozící válce proti Iráku. Po celém světě proti válečným snahám USA a jejich spojenců pak demonstrovalo přes 25 milionů lidí. Ale to bylo rozhodnuto mimo rámec ESF, protože Charta WSF, které se ESF drží, zakazuje rozhodování a trvá na tom, že WSF/ESF jsou jen „prostory“, kde nemohou být činěna rozhodnutí.

Revolution, socialistická organizace mládeže, společně s Ligou za 5. internacionálu, i na tomto ESF bojovaly za revoluční socialistické odpovědi na agendu šéfů, stejně jako na čtyřech předchozích ESF – ve Florencii v roce 2002, Paříži 2003, Londýně 2005 a Athénách 2007. L5I a Revolution důsledně argumentovaly za zrušení Charty WSF a za ustavení voleného koordinačního orgánu, který bude spojovat boje napříč celou Evropou, aby posunulo hnutí kupředu.

Musíme přiznat, že v tomto boji proti byrokracii z reformistických stran (schované pod nejrůznějšími názvy) a velkých odborů, nevítězíme. Skutečnost, že se ESF postupně změnilo ve žvanírnu, kde oficiálně není možné rozhodnutí přijímat jinak než konsenzem, a tak se ve skutečnosti rozhoduje za zavřenými dveřmi, se odráží na stále menší a menší účasti aktivistů. Před víkendovými dny tohoto ESF bylo zaregistrováno pouhých 6 tisíc účastníků.

Klesající význam ESF, jeho neschopnost jednotlivé boje nejen spojovat na mítincích jednou za dva roky, ale i koordinovat a vést, se odrazila i na historicky nejnižší účasti z České republiky, pouhých 18 lidí.

I přes všechna negativa musíme zmínit pozitiva – již tradiční internacionalismus a účast mnoha mladých lidí. Seminář o rasismu, který pořádala Revolution společně s dalšími organizacemi, navštívilo přes 70 lidí, potěšující byla hojná účast z východní Evropy, především Ruska a Maďarska. V průběhu celého ESF byly pořádány tématické demonstrace, té hlavní v sobotu se zúčastnilo odhadem 15 tisíc lidí. Každý den se konaly koncerty či street party.

Na závěrečném shromáždění sociálních hnutí bylo rozhodnuto o příštích akcích, které ESF zaštiťuje – akce proti klimatickým změnám v prosinci 2008, den akcí k 60. výročí založení NATO a vojenským základnám v dubnu 2009, akce proti G8 na Sardinii příští léto a průběžná celoevropská kampaň proti neoliberální Evropě.